Duchovní cesta dervišů v Sema
Rituální tanec dervišů, známý jako Sema, je mnohem víc než jen sled otoček. Je to fyzická modlitba, kterou ve 13. století formoval mystik Džaláluddín Rúmí. V centru všeho stojí snaha překonat vlastní ego prostřednictvím repetitivního pohybu a zažít duchovní jednotu s božstvím. Na rozdíl od moderních tanečních show s otočkami zde nejde o estetiku ani o pobavení publika. Každé gesto v rituálním súfijském tanci má hluboký symbolický význam. Odložení tmavého pláště na začátku symbolizuje odhození světských břemen, zatímco vysoká plstěná čepice představuje náhrobní kámen ega.
Symbolika držení těla
Během otáčení dervišové široce rozpažují. Pravá dlaň je otevřená směrem vzhůru k nebi, aby přijala božskou milost. Levá dlaň směřuje dolů k zemi, aby tuto energii předala lidstvu. Tanečník sám přitom funguje pouze jako kanál. Toto přesné držení těla vyžaduje hluboké fyzické soustředění, kterého lze dosáhnout pouze po letech duchovní a fyzické přípravy.




